The Day of Struggle for Freedom and Democracy
17.11.2023 / Brno / Ateliéry Hybešova
Den boje za svobodu a demokracii
17. listopadu je datem, které se do českých dějin zapsalo dvakrát. Nejprve jako den, kdy v roce 1939 fašisté zahájili teror proti vysokoškolským studentům, kterému předcházela demonstrace proti okupaci. Podruhé roku 1989, když se setkání k uctění jejich památky změnilo v studentský průvod a protikomunistickou demonstraci. Následoval tvrdý zákrok policie, čímž tehdy začal i pád komunistického režimu.
V obou případech šlo o odpor proti totalitní moci, která vždy pro svou životnost vyžaduje diktátora. Události 17. listopadu nám nepřipomínají pouze historii, boje za svobodu a demokracii, útlak a násilí z dob minulých. „Jsem posledním diktátorem v Evropě,“ řekl s třpytkou sebeobdivu roku 2012 běloruský prezident alexandr lukašenko v rozhovoru novinářům Reuters. Pár let na to roku 2014 ho v tomto tvrzení porazil, po celém světě na transparentech přítomný, hanlivý neologismus „Putler“ vzniklý spojením jmen vladimíra putina a adolfa hitlera. Od okupace Krymu a začátku války na Ukrajině je to již 9 let, avšak totální válkou neboli „full scale“ se jí začalo říkat teprve až po událostech 24. února roku 2022.
Začátkem roku 2023 ukrajinský kurátor Gennadiy Kozub vezl do německého města Oberhausen výstavu, která měla vernisáž 24. února, den, kdy si připomínáme výročí ruské invaze na Ukrajinu. Cestou Gennadiy udělal zastávku v Brně v ateliéru Hybešova, kde na něj nejvíc zapůsobilo starší dílo Ondřeje Bílka. Byly to ploutvé visící na hřebíku a odkazující na české přísloví „pověsit na hřebíček“ - úplně přestat něco dělat, nebo se toho vzdát. V ukrajinštině, běloruštině a ruštině je s ploutvemi spojena jiná fráze : „slepil ploutve“ což znamená, že někdo umřel. Od roku 2022 se nejčastěji používá ve spojitosti právě s putlerem. např. Kdy už Putler slepí ploutve? V tomto kontextu bylo dílo Ondřeje Bílka nově prezentováno na listopadové výstavě.
Před 34 lety, 17. listopadu, se čeští vysokoškolští studenti postavili tehdejšímu režimu, požadovali svobodu a demokratické volby a byli tak společně sjednoceni proti totalitě. Před 3 lety, se to stalo v Bělorusku kvůli samozvanému běloruskému prezidentovi, po zfalšovaných prezidentských volbách 9. srpna 2020. Během protestu bylo stovkám tisíc protestujících lidí svévolně odepřeno právo na mírové shromažďování a svobodu projevu. Ještě, než skončily protesty v Bělorusku, byla roku 2021 v kyjevské galerii Mystetskyi Arsenal zahájena výstava současného běloruského umění s názvem „Každý den. Umění. Solidarita. Odpor“. „Кожны дзень“ (Každý den) je tedy slogan, který skandovali protestující v Bělorusku a který zdůrazňoval trvání odporu a zároveň udržoval víru, že protest bude pokračovat i zítra, že neskončí. V kontextu politické krize, policejního násilí, masakrů – fráze „každý den“ spojovala lidi společným slibem vyjít do ulic. „Každý den“ je i o tom, že žádná revoluce se neudělá za jeden den. Není to jednodenní záležitost a není to snadné. „Není to snadné“ nebo anglicky "It Ain´t Easy" je název díla Jiřího Staňka, které bylo v rámci výstavy v ateliérech Hybešova vystaveno spolu s novým autorským origami se stejným názvem. Pečlivě a detailně rytinou zpracované velkoformátové linoleum. Dílo, na kterém Staněk pracoval v letech 2017-21 potřebovalo trpělivost, čas a „každý den“.
Masakry během násilného potlačování protestů končí statistikou mrtvých, zraněných, ale někdy i uvězněných. „Krasavci moji!“ - takhle říká běloruský diktátor lukašenko ozbrojencům, kteří ukrutně mlátili a mučili Bělorusy ve vězení za účast v mírových protestech. Lukašenkovi krasavci používali také plastové stahovací pásky jako mučicí nástroj. Stahovali jimi ruce obětí za zády na více než 24 hodin. V důsledku, čeho bolest rukou byla natolik intenzivní, že oběť ztrácela vědomí. Mezi ty Bělorusy, kteří prošli mučením krasavců patří umělec/kyně BLR+375, nyní žijící v Česku. Instalace ze stahovacích pásků s názvem „Krasavci moji!“ byla mi do rukou předaná neznámou osobou, která obsahovala dopis od umělece/kyně s návodem k instalaci a s poznámkou pod čarou : Sláva Ukrajině! Ať žije svobodná Bělorus!
- Sláva Ukrajině!
- Hrdinům sláva!
Je ukrajinský pozdrav, národní heslo známe každému Ukrajinci. Celý svět ho ale poznal kvůli nově fázi války na Ukrajině, která začala roku 2022. Ukrajina slaví svou nezávislost od roku 1991, ale bojuje o svou svobodu a demokracii neustále. Na této výstavě jsem měla vystavenou sochu s názvem Benteha. Prezentovaná byla ve spolupráci s brněnským anonymním umělcem Timo. Socha vznikla na základě skenu z 18. února 2022, tedy pět dní před full scale invazí vojsk ruské federace na Ukrajinu. Jedná se o autoportrét znázorňující stav bentehy. Benteha je tedy směsí jako Molotovův koktejl z pocitů. Nemá jednu jednoznačnou příčinu a jen tak neustupuje. Pro mě slovo „benteha“ do února 2022 roku neexistovalo, jelikož jsem se s ním nikdy neztotožňovala. Projekt Benteha vznikal v ČR od roku 2022 a ukrajinské slovo benteha tu zaznělo díky tomu vícekrát. Socha je zastavená v čase, ale její název nikoliv. Zrodil se tu a rozšiřuje povědomí o svém významu a jeho interpretaci. Oslovila jsem v podpoře toho procesu českého umělce Timo, který je pro mě tím, kdo psaná slova sděluje novým nebo tím pravým smyslem na místě, které je určené k aktualizaci významu dialogu s divákem.
Dalším objektem na výstavě byla šála pletená z ocelových kroužků od Jiřího Pece s klíči na obou koncích. Klíče jsou obarveny v barvách české trikolory na jednom konci a na druhém v zdánlivě chybném pořadí. Po přehození cípu na záda se barvy seřadí do trikolory ruského impéria a začnou nositele šály svou vahou dusit.
24. února, kdy začal masivní útok na Ukrajinu, byl Jiří Pec večer na Václavském náměstí v Praze v designové šále z limitované edice od Maurizio Cattelana. Šála v barvách ukrajinské vlajky a s ukrajinským státním znakem vytvořená v roce 2018 speciálně pro PinchukArtCentre v rámci výstavy "Democracy Anew?". Byl tehdy na začarovaném místě, hlavním náměstí, které zesiluje hlas každého, kdo se tam postaví. Místo, kde se mohou střídat lidé a šály stejně jako jejich názory a někdy i vlajky. Jejichž důsledek nebo důvod zde může být „Rozpor mezi očekáváními“.
Kdo vydal rozkaz střílet do hlav a srdcí lidí na Euromajdanu během Revoluci důstojnosti? Čí je Krym? Bohužel ne všichni znají pravdivou odpověď. Bohužel „I dobrý člověk se může vlivem dezinformačních kampaní rozbít“ - je krátký a výstižný popis k dílu Tomáše Zdvořáčka s názvem „Dezolát 2.0“.
Schody, na kterých ležel zhroucený Tomášův dezolát, vedly k instalaci „Domov?“, kterou vytvořila V.... H..... z Běloruska. V.... přesně ví, čeho jsou dezinformační kampaně schopny a na kolik kousků dokážou člověka rozbít, aby se už jen ztěžka dal dát znovu složit dohromady.
Slovo „domov“, které umělkyně V.... H..... použila jako název, je krásné, jelikož nese hlavně kladný význam. Pro V.... tomu je spíš naopak, protože pochází ze země postiženou komunistickým režimem, dosud trvající diktaturou, zataženou do probíhající války a sankcí. „To, co se dělo a děje v mé domovské zemi svědčí o tom, že v ní není stabilita, ale chaos a lidský život tam nic nestojí. Tyto nepříjemná fakta mi byly podnětem k vytvoření obytného prostorů bez oken z lehkého a syntetického materiálu, kde se nikdo nebude cítit v bezpečí. Nevypočitatelná struktura montážní pěny působí jako zvláštní nepřirozený chaos, odkud by chtěl každý utéci.“ říká autorka o svém projektu. Rozměry „domova“ přesně odpovídají státním normám bytové jednotky Běloruska: obytný pokoj pro jednoho člověka – S 10 m², H 2,5 m.
17. listopadu, dnes, zítra a кожны дзень.
Pavla Nikitina
2023
